2016 - akce a soutěže

Český pohár F1E - modelářská sezona 2016

Výsledky - junioři: CPF1E2016jun.pdf
Výsledky: CPF1E2016.pdf

Odry - Hranice - aerovleky - 9.-10.9.2016

F1E Mistrovství Evropy - 20.-24.7.2016, Rumunsko, Turda

2x bronz z ME F1E 2016 v rumunské Turdě, ... jinak organizační blamáž

Velmi pěkného úspěchu dosáhli naši „magnetáři“ na ME v rumunské Turdě, když Jaromír Orel a družstvo seniorů (František Doupovec, Jaromír Orel, Vojtěch Zima) obsadili 3. místo a získali tak bronzové medaile.

Pořádáním letošního ME „magnetů“ byl již po několikáté pověřen rumunský modelářský svaz, který akci situoval do nám dobře známé lokality tankové střelnice v pohoří Bogota u Turdy. Nutno hned v úvodu podotknout, že celá akce byla ze strany Rumunů pojata jako čistě komerční s cílem maximálního zisku. Kde jsou ty doby, kdy ME nebo MS bylo pro celý region Turdy společenskou událostí s patřičným zájmem vedení města a bohatou prezentací.

Nejúspěšnější z našich juniorů byl Ondra Holubec na 8. místě

    Českou repre-výpravu letos tvořili: team-manager Jirka Blažek s pomocníkem Lubošem Holubcem. Družstvo juniorů bylo složené z bratranců „Blažkových“ z Horní Brané Ondra Holubec, Jarda Pour a Jirka Blažek ml. Družstvo seniorů pak tvořili František Doupovec z Brna (Obřan), Jaromír Orel z Kunovic a Vojtěch Zima z Hranic. Jako doprovod doplnili výpravu členové rodin Holubců a Pourů.
    Jelikož jsme měli individuální dopravu vlastními auty, dali jsme si sraz v Turdě v nám již skoro domácím penzionu Gil, kde jezdíme již pravidelně min. 12 let. Ti, co naplánovali příjezd v neděli, trefili napoprvé až na Jirku Blažka, který absolvoval menší „navigační“ jízdu po Turdě, než se mu podařilo Gil najít. A to jednou okolo penzionu bez povšimnutí projel.

    Pondělní ráno nás přivítalo doznívajícím nočním deštěm a postupně sílícím větrem, který okolo poledne dosahoval poctivých 10 m/s. Z plánovaného tréningu nebylo tedy nic. Také dobře. Bylo ideální počasí na polenošení si po dlouhé cestě nebo k návštěvě místního solného dolu. Večer jsme pak team-managera vyslali do hotelu Stejeris na registraci a přihlášení se na úterní světový pohár. Létat se rozhodli: Jirka Blažek st., Ondra Holubec, Jarda Orel a Vojtěch Zima. V nepřítomnosti byl k pozdější velké nevoli přihlášen i Franta Doupovec, kterému se do té doby ještě nepodařilo dorazit.

Ivan Tréger skončil tentokrát v poli poražených

    V úterý nás čekal první ostrý letový den při světovém poháru Memoriál Popa Cringu. Po příjezdu na kopec nás přivítalo slunečné počasí s větrem, že rumunští „foglové“ skoro chodili pěšky. Stabilně 8-10 m/s, v nárazech přes 13 m/s. Velké štěstí bylo, že foukal takovým směrem, že mohlo být startoviště vytyčené na severním svahu s širokým otevřeným prostorem k Turdě. Na tomto svahu se dá relativně v pohodě létat i při takovém větru, protože jeho povrch není příliš zvlněný a proudění vzduchu není tedy příliš rozvířené. V těchto drsných podmínkách se nejlépe dařilo tomu, který původně nechtěl ani létat. Franta Doupovec „sázel“ jednoho nádherného maxe za druhým a po zásluze zvítězil s plným počtem 500 %. Tímto si ale Fanóš asi vybral přidělenou porcičku štěstíčka, která mu zase chyběla při soutěži ME.
    Na druhém a třetím místě skončili domácí Florian Draghici a Ionut Sava. V. Zima obsadil 5. místo, když ani 492 g přídavné zátěže ve 4. kole nestačilo, aby model za 184 s nezacouval za kopec. Podobný osud potkal i J. Orla ve 2. kole (98 s) a 4. kole (95 s) a bylo z toho až 23. místo. Junior Ondra Holubec obsadil 35. místo a Jirka Blažek st. pak místo 46. Ve družstvech team OKmodel (Orel, Zima) obsadil 3. místo a Boban-team (Doupovec, Blažek) místo 6.

    Středa byla vyhrazena pro tréning, přejímku modelů a oficiality spojené se zahájením ME. Na přejímku modelů nebyl původně stanoven žádný časový rozvrh pro jednotlivé reprezentace. Tento byl dodatečně stanoven až po hlasitých protestech mnohých družstev vč. domácích. Jako první šli na přejímku Rakušané. V tu chvíli ještě pořadatelé neměli ani tušení, co mají vlastně přejímat. Situaci zachránil až nám dobře známý Marian Popescu, který se vmísil mezi přejímací rozhodčí, začal vybírat identifikační karty k modelům a křídla značit fixem svým podpisem. Další „perlou“ byl samotný zahajovací ceremoniál. Ty tam jsou doby, kdy byly všechny reprezentace nastoupeny v Turdě na náměstí. Přivítání prováděl starosta města a doprovodný program tvořily vystoupení folklorních souborů. Letos vše proběhlo na kopci s notnou dávkou chaosu a improvizace. Zúčastněné výpravy utvořily kruh okolo provizorně vztyčené rumunské a FAI vlajky; z přehrávače auta zazněla rumunská a FAI hymna a po pár větách proslovů bylo hotovo. Nejsem příznivcem přemrštěných okázalostí a formalit, lze to také tak pojat, jenže pak by pořadatel neměl požadovat 250 (200) Euro vkladů na osobu.

    Čtvrtek byl dnem „D“ pro juniory. Na tankodromu panovalo krásné slunečné počasí s větříkem okolo 1 m/s vanoucím od Turdy, či-li startoviště mohlo být opět vytyčené na stejném svahu, jako se létal světový pohár.

    V 1. kole ale začal vítr pofukovat z různých směrů, tak první z našich Ondra Holubec čekal na vhodný okamžik startu pod dohledem teammanagera Jirky Blažka dlouhých 30 min. Poté model vypustil do krásné bubliny a zapsal prvního 3-min. maxe. Stejně se dařilo i Jardovi Pourovi. Jeho model ale „kopal“ přes boční kopec do vysoké kukuřice. Jelikož neměl v modelu žádné dohledavadlo, nepodařilo se jej napoprvé najít a musel tedy chystat náhradní model. Poslední startoval Jirka Blažek ml. Adrenalinový start levou rukou, dlouhé houpáni, ale nakonec max. Všichni v prvním kole na plno – paráda.
    Ve druhém kole bylo maximum zvýšené na 240 s. Nastal ale problém. Vítr se otočil a foukal stabilně 1-2 m/s z kopce dolů. Všichni čekali, že pořadatel přemístí startoviště na opačnou stranu hřebene, ale nestalo se tak. První v těchto podmínkách startuje opět Ondra Holubec. Model bez sebemenší snahy nastoupat kopíruje svah a za 167 s přistává. Druhý na startu byl Jarda Pour. Jeho model také po nic moc začátku, trefuje v předpolí menší bublinku a letí bezpečného maxe. Nejhůř ale dopadá Jirka Blažek, když jeho model po opět špatném startu a houpáni končí za 74 s na bočním svahu.
    Pro 3. kolo zůstává max. a směr větru stejný, jen jeho síla stoupá na 2-3 m/s a pořadatel stále s přesunem startoviště váhá. Pro juniory skutečně složité létáni. I v těchto podmínkách ale Ondra Holubec a Jarda Pour letí bezpečná maxima, Jirka Blažek pokračuje v trápení se a tentokrát po bezchybném startu trefuje klesák a zapisuje jen 135 s. Po 3. kole figuruje Jarda Pour mezi plnými – super. Následuje hodinová pauza na oběd, která nám vůbec neprospěla.

Vojta Zima startoval vždy až na konci kola

    Ve 4. kole stále vítr fičí z kopce dolů a s pořadateli a jury to ani nehne, aby se startovištěm něco udělali. První tradičně startuje Ondra Holubec a zapisuje velmi dobrých 197 s (v kole byly nakonec jen 2 maxy). Obrovskou krizi prochází do té doby plný Jarda Pour. Jeho model se špatně nastaveným řízením končí za pouhých 59 s za horizontem bočního svahu a je konec na čelní umístění. Jirka Blažek je poprvé z našich nejlepší, když letí 235 s.
    V 5. kole konečně začíná foukat okolo 3 m/s proti kopci. Ideální podmínky vyžívá tradičně jako první Ondra Holubec a letí bezpečného maxe. Hůře ale dopadli další 2 naši kluci. Druhý startuje Jirka Blažek druhým pokusem po opravě do tutového stoupáku. Jeho model však již po druhé přistává za 95 s na bočním svahu, který před časem Franta Doupovec pokřtil na „Zimaberk“, protože v minulosti snad nebyla soutěž, aby na něm V. Zima nezazdil naděje na přední umístění. Kalich hořkosti si musel vypít Jarda Pour, když s málo naloženým modelem skončil za pouhých 45 s za hranou kopce.
    V těchto složitých podmínkách vyhrála ta nejmenší a nejmladší ve startovním poli, Laura Kožuchová za Slovenska perfektně koučována svým otcem Palo Poloncem před Nils Finkem z Německa a Jakubem Wisniewskim z Polska. Z našich obsadil Ondra Holubec 8. místo, Jarda Pour 16. místo a Jirka Blažek 18. místo. Ve družstvech zvítězily Slovenky před Italy a Poláky. Naši obsadili 5. místo.

    Pátek byl netradičně letovým dnem pro ME seniorů. Na kopci opět panovalo nádherné slunečné počasí s větříkem okolo 1 m/s. Startoviště zůstalo vytyčené na místě, kde létali junioři, i když předpověď směru větru udávala, že bude po celý den foukat na opačnou stranu hřebene. Pořádnou zkoušku nervů si při testovacích „průbách“ prodělal V. Zima. Po prvním zkušebním letu dosedá jeho model na determalizátor po 40 s cca 300 m pod místem startu za mezičku do naprosto přehledného terénu. Při příchodu na předpokládané místo přistání model nikde. Po 20-ti minutovém hledáni se řádně nasupený vrátil ke svému depu, kde již hledaný model ležel. Přinesli ho oklikou Švýcaři, pěkně „medvědí“ služba.

    Ještě před prvním kolem ale pořadatelé přemístili startoviště na opačnou stranu hřebene, kde se létá do poměrně úzkého údolí. Toto je asi nejsložitější lokalita, ve které se „magnety“ po celý rok ve světě létají. Pro dosažení slušného času musí model vždy traverzovat vlevo ven z údolí s co možná nejtěsnějším kopírováním bočního svahu, který vždy model „podrží“. Při nové „průbě“ na tomto svahu si svou nůši smůly opět vybírá V. Zima. Jeho model těsně před počátkem prvního kola se zaseklým časovačem (jediný model, který nemá opatřený radio-determalizátorem) prolétává v ideální trajektorii údolí a za 7,5 min. dosedá na 2 km vzdálený protisvah. Jelikož byl návrat modelu pro první kolo nereálný, bylo nutné narychlo nachystat model náhradní.
    Po otevření kola s maximem 4 min. nastává kuriozní situace. Nikomu se nechce letět jako prvnímu. Celá první „vlna“ startujících čeká, kdo to tam „hodí“ první. Nakonec po 40-ti minutovém čekání projeví největší odvahu Jarda Orel a po precizním výhozu letí bezpečné vysoké maximum. Toto byl signál i pro ostatní na startovní čáře, aby využili tutovou sondu. Pro zbylé 2 členy družstev však zbývá jen 15 minut do konce kola. Po krátkém čekáni letí spolehlivého maxe i Franta Doupovec. Na Vojtu Zimu zbývá jen posledních 5 minut kola. Okamžitě startuje společně s Ivanem Trégerem ze Slovenska do bublinky dle vzdouvající se fléry. Ke vší smůle se po 30 s letu obou modelů podstatně změnit směr bočního větru a tak jak modely spolu odstartovaly, tak spolu také přistávají na obávaném protisvahu za pouhých 133 s (Zima) resp. 150 s (Tréger) a měli oba hned po prvním kole „vymalováno“ na dobré konečné umístění.
    Ve druhém kole si vše konečně „sedlo“ a začalo to fungovat jak mělo. Všichni naši zapsali spolehlivá 4-min. maxima.
    Pohoda pokračovala i ve 3. kole, kdy Jarda Orel a Vojta Zima zapisují bezproblémová maxima. Jen Franta Doupovec ztrácí nepatrné 3 s po zmizení jeho modelu za nejvzdálenějším bočním horizontem.
    O náročnosti létáni v tomto terénu svědčí skutečnost, že po třetím kole figuruje průběžně na 1. místě se 3-mi maximy jen Jarda Orel. Na druhém místě je Franta Doupovec se ztrátou nepatrných 3 s. Družstvo ČR je průběžně těsně druhé za Poláky. Po tomto kole opět nastává hodinová pauza na oběd, která se ale stává již tradičně pro naše družstvo osudovou. Už ani nedovedu spočítat, kolikrát jsme si tady v odpoledním 4. a 5. kole pokazili parádně rozjetou soutěž. A tradice nebyla porušena ani letos.
    Ve 4. kole vítr 1-3 m/s často mění směr více či méně šikmo na kopec a dokonce i do zad. Jak se později ukázalo, bylo toto kolo limitní pro celý vývoj závodu. Jarda Orel po opětovném dlouhém čekáni startuje mohutným vyhozem jako první v čekající skupině. Model těsně kopíruje boční svah, aby za 175 s zmizel za posledním hřebenem. Jako přes kopírák letí i Franta Doupovec a mizí za stejným horizontem za 180 s. Maxe v tomto kole z našich letí jen Vojta Zima, startující 3 minuty před koncem kola. Průběžné pořadí se po tomto kole řádně promíchalo. Na první místo poskočil Mira Drmla ze Slovenska, Jarda Orel klesl na nepopulárni 4. místo. Družstvo kleslo na místo 3.Přeskočili nás na 2. místo Slováci.

V 5. kole zůstaly povětrnostní podmínky zhruba stejné, takže loterie letů pokračovala. Pořádnou dávku smůly a následný ranec štěstí zažil Jarda Orel. Při vyhozu zachytil koncem křídla o vlastní tyčku anemometru, aby se následně model v hrozivém náklonu řítil k zemi, vybral to necelý metr nad zemí, po houpáni se stabilizoval a nakonec odletěl bezpečného maxe. Toto se hned tak nevidí. Po tomto letu měl Jarda min. „bramborovou“ medaili jistou. Druhý startuje Franta Doupovec a vybírá si, na rozdíl od Jardy, poslední dávku nepřízně osudu. S lehkým modelem letí jen 133 s za jemu dobře známý poslední boční hřeben. Vojta Zima startuje tradičně až poslední na konci kola. Model prolétává nejdelší možnou trajektorii údolí, aby přistál do míst, kde skončil jeho model v 1. kole. Tehdy ale letěl 7,5 min., tentokrát naostro to stihl za 210 s. Největším smolařem kola byl ale asi do té doby vedoucí Mira Drmla. Zapsal jen 179 s a bylo po nadějích na vítězství. To tak spadlo „do klína“ Frantiszku Kanczokowi z Polska. 2. místo vybojoval Heinz Bleuer za Švýcarska a na 3. místo se posunul Jarda Orel. Vojta Zima nakonec obsadil 12. místo a Franta Doupovec 14. místo. Ve družstvech suvereně zvítězili Poláci, když obsadili 1., 5. a 6. místo. Druzí byli Slováci, těsně před družstvem ČR. Dvě bronzové medaile – parádní výsledek.

Sobota byl relativně volný den. Večer nás čekalo jen slavnostní zakončení a vyhlášeni výsledků ME a světového poháru „Memoriál Popa Cringu“. Dopoledne strávila část výpravy na leteckém dnu na nedaleké americké vojenské základně. Při nácviku letových ukázek nám celý týden létaly nad hlavami bojové vrtulníky, americké F-14 a dokonce i historické MIG-21 rumunského letectva. To byla ale nostalgická podívaná. Druhá část naší výpravy pak šla na turistickou vycházku do známého nedalekého kaňonu.

Nový šťastný Mistr Evropy Krantiszek Kanczok z Polska

    Vyvrcholením, a to po všech stránkách, celého mistrovství byl závěrečný ceremoniál v restauraci hotelu Salis v Turdě. Tento pořadatelé v čele s nevkusně žvýkajícím Mariusem Conu absolutně nezvládli. Organizační problémy začaly nefunkčními mikrofony, pokračovaly zmatky při umísťováni vlajek na provizorní „stojany“ za vyhlašované vítěze a při předávání diplomů a pohárů na stupních vítězů. Vše vyvrcholilo zahráním české hymny vítězným slovenským juniorkám. Jak v tu chvíli „skřípala zuby“ slovenská výprava si každý dovede představit ....

    Po tomto ceremoniálu část výpravy ihned vyrazili k domovu a zbylí zůstali do neděle, aby někteří, co toho ještě neměli dost, mohli odlétat druhý světový pohár „Turda cup“. Do toho se nakonec přihlásil jen Jarda Orel a Vojtěch Zima. Předpokládali jsme, že účast nebude valná, že lítáni už budou mít za týden všichni plné zuby, ale 58 přihlášených nás překvapilo.

    Startoviště pro první kolo bylo vytyčené na příjemném severním svahu v otevřeném směru na Turdu. Jelikož maximum pro 1. kolo bylo stanoveno jen na 3 min., dosáhlo ho 80 % startovního pole vč. obou našich. Během soutěžního kola se však vítr otočil a začal foukat 2-3 m/s z kopce dolů a tak bylo startoviště přesunuto na neoblíbený svah, kde se létala soutěž ME seniorů.

Ve druhém kole odstartoval mezi prvními Vojta Zima. Jeho model byl ale nastaven riskantně příliš vlevo ke svahu a tak sednul za nemalého „veselí“ přihlížejících za 38 s na nejbližším brdku a bylo po nadějích na dobré umístění. Pro zbylá kola již V. Zima zvolil náhradní modely, přičemž nalétal 83 %, 80 % a 100 %, což výsledkově stačilo až na 33. místo. Oproti tomu Jarda Orel sázel jednoho ukázkového maxe za druhým a tak po 5-ti kolech postoupil společně s Jackem Zurowskim z Polska do závěrečného rozlétávání. Startoviště pro toto bylo vytyčené pod kopcem skoro na rovině. Maximum pro fly-off bylo stanoveno na 7 min. Po vyhlášení pracovního času a krátkém čekáni oba startují mohutným vyhozem téměř současně, aby také téměř shodně požadovaného maxima dosáhli. Zatímco Polákovi dopravil model syn bleskově zpět, Jarda svůj model nemůže za vzdáleným hřebenem najít. Nepomohla ani pomoc Vojty Zimy. Model jako by se do země propadl. Jarda měl sice v modelu dohledávačku, přijímač ale nechal na kopci v bedně. Jelikož se nám do stanoveného času nepodařilo model nalézt a náhradní neměl Jarda připravený, skončil na 2. místě. Jackowi Zurowskému stačilo formálně odletět 70 s, aby tak oficiálně zpečetil své vítězství. Po soutěži vzal Jarda dohledávačku, sjel autem pod kopec a za 5 min. byl model nalezen. Vyhlášení výsledků probíhalo už téměř za tmy, což také ještě nepamatujeme. Než jsme vše na kopci uklidili, přijeli jsme na penzion až těsně před 10-tou hodinou.
Po menším gábliku z posledních zásob jsme vše zabalili a v časných ranních hodinách vyrazili na 800 km dlouhou cestu k domovu s příjemným pocitem snad dobré reprezentace České republiky.